Ministři životního prostředí České republiky, Maďarské republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, zemí Višegrádské skupiny (V4), se sešli ve dnech 11.–12. května 2000 na jednání v Budapešti, aby posoudili současné problémy spolupráce mezi jejich zeměmi ve světle následujících společných zájmů:
je potřeba vynaložit další úsilí k postupnému dosažení udržitelného rozvoje zahrnujícího ochranu klimatu, přírody a biologické rozmanitosti;
aspekty životního prostředí musí být brány v úvahu při formulování sektorálních politik (integrace environmentálních požadavků do sektorálních politik) v souvislosti s přechodným procesem zaměřeným na vytvoření společnosti a hospodářství, které jednoznačně splňují kodaňská kritéria, stanovená Evropskou radou pro kandidátské země;
je nezbytné navázat v příslušných oblastech na výsledky prvního a druhého setkání ministrů životního prostředí V4, která se uskutečnila v Banské Štiavnici 7.–8. května 1999 a v Českém Krumlově 8.–9. října 1999;
je potřeba učinit konkrétní kroky v ochraně životního prostředí a přírody, stejně jako posoudit další priority v globálním a evropském kontextu.
Na základě výsledků jejich jednání v Budapešti se ministři shodli na následujících prohlášeních týkajících se přípravy na vstup do Evropské unie: prevence a zmírňování klimatických změn, ochrany přírody a environmentálních aspektů privatizace.
1. Příprava na vstup do Evropské unie
K usnadnění přístupového procesu musí být mezi zeměmi V4 hledána a sdílena účelná a účinná řešení. Potřebné je zvláště následující:
Dále pracovat na programech harmonizace legislativy při vědomí, že v rámci Evropské unie je přijímána stále nová legislativa a že nové rozšíření Evropské unie snad začne v r. 2003.
Ministři zemí V4 zvou členy parlamentů těchto zemí k výměně jejich zkušeností při schvalování legislativy životního prostředí v kontextu harmonizace práva s Evropskou unií.
Harmonizace práva vyžaduje pečlivé rozpočtové finanční plánování k dosažení patřičné a funkční implementace.
K přehledu ekonomických dopadů harmonizace práva by měly být připraveny odpovídající studie, pravidelně doplňované a aktualizované, zahrnující jak veřejný tak i soukromý sektor.
Náklady na implementaci musí být hrazeny z prostředků získaných ze všech možných zdrojů zahrnujících státní rozpočet, rozpočty obcí a soukromého sektoru. Za tímto účelem je nezbytné odhadnout celkové náklady na implementaci, zjistit možnosti veřejného financování jakož i ekonomických nástrojů pro získávání finančních prostředků v soukromém sektoru. To vše vyžaduje zpracování finančních strategií a jednoznačné uznání životního prostředí za přirozenou součást vyjednávání s EU.
Příští setkání ministrů zemí V4 by mělo být více zaměřeno na otázku, jak rozšířit možnosti financování ochrany životního prostředí z různých mezinárodních finančních zdrojů.
Zvláštní pozornost musí být věnována účinnému využití pomoci ze strany systému Evropských společenství (Phare, ISPA, SAPARD) a hledání možného zapojení mezinárodních finančních institucí. Z obou kontextů vychází potřeba určení vztahů mezi aproximací životního prostředí a regionálním rozvojem a rozvojem venkova, jakož i integrovaného zpracování národních rozvojových plánů. Země V4 vyjádřily zvláštní přání připravit společné přeshraniční projekty, které by mohly být předloženy v rámci předvstupního programu pomoci ISPA.
V zájmu prosazení integrace politik, principu komunitární environmentální politiky, musí být vynaloženo úsilí v rámci národních environmentálních a rozvojových strategií a programů. Ministerstva životního prostředí musí hrát koordinační úlohu a mít na mysli dvě základní kritéria: potřebné úsilí k aplikaci strategického posuzování vlivů na životní prostředí a přímá spolupráce mezi ministerstvy životního prostředí a sektorovými ministerstvy při přípravě příslušných dokumentů (např. národní energetické politiky).
Spolupráce zemí V4 v této oblasti zaměřená na podporu zvýšení vzájemné výměny informací a zkušeností především z oblasti implementace a nákladů na ni, jakož i na projektovou spolupráci, a implementace ve vztahu k využití komunitární pomoci, je zvláště nezbytná.
Země V4 vítají nabídku Evropské komise k členství v Evropské agentuře pro životní prostředí (EEA) a pokládají ji za uznání jako budoucích partnerů v EU. Protože společné zapojení zemí V4 do činnosti EEA bude přínosem jak pro EU, tak i pro země V4, země V4 navrhují přehodnotit výši členských příspěvků, které jsou požadovány.
Ministři zemí V4 zvou ministra životního prostředí Švédského království pana Kjella Larssona na své příští setkání.
2. Prevence a zmírňování klimatických změn
Riziko klimatických změn je největší výzvou globálního charakteru, kdy všechny země nesou svůj významný podíl zodpovědnosti cestou ratifikace a plnění Kjótského protokolu.
K urychlení ratifikace Kjótského protokolu budou vytvořeny národní strategie.
Účinná implementace Protokolu nezáleží pouze na domácím úsilí. Využívání “flexibilních mechanismů” je považováno za důležitý doplňkový nástroj, ale je velmi důležité vyjasnit pravidla a procedury jejich hlavních elementů jakož i vytvoření nezbytného institucionálního zabezpečení v zájmu schopnosti vytvoření dobře propojených národních priorit.
Plnění úkolů Protokolu zahrnuje také odhad nákladů a přínosů se zvláštním zřetelem na stav a perspektivy liberalizace trhu a cenové reformy v energetickém sektoru.
Národní strategie/programy klimatických změn jsou předmětem pozornosti ministrů životního prostředí zemí V4. V tomto kontextu vyvstává potřeba vytvořit rámec pro možnou spolupráci mezi zeměmi V4.
V souladu se společným zájmem bude připraveno pro 6. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) v Haagu společné stanovisko. Ministři se dohodli, že Maďarsko bude prezentovat společný postoj zemí V4 na 6. konferenci smluvních stran UNFCCC.
3. Ochrana přírody
V zájmu splnění globálních, evropských a subregionálních požadavků ochrany přírodního bohatství a biologické rozmanitosti je nezbytné věnovat pozornost otázkám ochrany přírody.
Mezinárodní souvislosti
Na sofijské ministerské konferenci “Životní prostředí pro Evropu” v roce 1995 bylo schváleno vytvoření Pan-evropské strategie biologické a krajinné rozmanitosti (PEBLDS) s 11 náměty pro akce, z nichž byla dána prvořadá přednost Pan-evropské ekologické síti (PEEN), která by měla být zakončena během 10 let. PEEN je založena na množství existujících úmluv, smluv a koncepčních rozhodnutí (např. NATURA 2000, síť Emerald v rámci Bernské úmluvy, lokality v rámci Ramsarské úmluvy, síť biosférických rezervací MAB). Aarhuská konference “Životní prostředí pro Evropu” z roku 1998 vyzvala k integraci aspektů ochrany přírody do ostatních sektorálních politik.
Země V4 se aktivně účastnily procesu zmíněném ve výše uvedeném paragrafu 3. 1. 1. První koncept ekologické sítě vznikl v bývalém Československu koncem 80. let pod názvem TSES. Nyní stávající země V4 začaly připravovat program pro Pan-evropskou ekologickou síť v rámci svých národních politik ochrany přírody v letech 1995 – 1996. Podpořily rozhodnutí o PEBLDS na sofijské ministerské konferenci. Poté participovaly na vytvoření PEEN. Země V4 urychlily vytvoření národních ekologických sítí a koordinovaly jejich metodologii podle dosaženého pokroku. Ministři předpokládají, že výměna informací o strategiích ekologických sítí je užitečná a že bude pokračováno v dosavadní praxi.
Přeshraniční chráněné oblasti a ekologické sítě
Identifikace takových oblastí v každé zemi V4; příprava a podpis dohod se sousedními zeměmi; společné žádosti odpovídajících zemí V4 o mezinárodní finanční pomoc v souladu s cíli NATURA 2000 a prioritně pomoc ze strany EU. Vypracování jednotných společných plánů řízení ochrany přírody. Systém je součástí Pan-evropské ekologické sítě a odpovídajících národních ekologických sítí. Ministři podporují úsilí zaměřené na integrované řízení přírodních oblastí jakož i společných akcí na ochranu přírody v příhraničních oblastech anebo v rámci spolupráce Phare CBC.
Ministři se shodli na výměně písemných informací o institucích a organizacích odpovědných za přípravu sítě NATURA 2000 v jejich zemích a na tom, že se tyto organizace a instituce budou navzájem informovat v pravidelných intervalech (např. 1x ročně) o dosaženém pokroku v přípravě této sítě. Ministři se shodli zorganizovat schůzku expertů do konce tohoto roku za účelem vypracování společné strategie před-vstupního období zemí V4.
Národní nástroje a opatření
Jako možné tradiční nástroje se jeví: zákony o ochraně přírody, plány chráněných přírodních oblastí, vyhlašování statusu chráněných oblastí, určování střetových zón a návrhů pro oblasti s mezinárodním významem (např. oblasti NATURA 2000).
Integrace do ostatních politik a sektorů: agro-environmentální programy, národní regionální politiky, národní rozvojové plány; indikativní mapy pro plánovací procesy v návaznosti na CORINE “Land Cover” databázi (měřítko 1: 500 000); detailnější mapy v měřítku 1: 50 000 rozlišování kategorií užití půdy.
Převedení konceptů do reality: integrování zájmů ochrany přírody do dalších politik a sektorů (např. agro-environmentální programy, národní regionální politiky, národní rozvojové plány, zvláštní a územní plánování).
Spolupráce v oblasti světového dědictví
Existují pouze 2 lokality světového přírodního dědictví na území V4 (jeskyně Aggtelek a Slovenský kras a Bělověžský národní park) a k tomu množství lokalit kulturního krajinného dědictví (Národní park Hortobágy v Maďarsku a chráněná krajinná rezervace Lednice - Valtice v České republice, Spišské podhradí a vodohospodářský těžební systém v Banské Štiavnici ve Slovenské republice). Možnosti další spolupráce: správa existujících lokalit světového dědictví, možné rozšíření lokalit přírodního dědictví na seznamu UNESCO. V souladu s rozhodnutím Výboru pro světové dědictví UNESCO (Kjóto, prosinec 1998) vyvstala nutnost hledat možnosti zahrnutí lokalit kulturní krajiny východní Evropy, jak bylo zdůrazněno na posledním zasedání Výboru v Marákeši.
V případě lokality světového přírodního dědictví Aggtelek - Slovenský kras existuje možnost zajistit, aby jakýkoliv rozvoj se realizoval na základě územního plánu v souladu s celkovým konceptem rozvoje území. Jestliže se toto podaří uskutečnit, existuje naděje pro široké mezinárodní uznání takového postupu.
4. Environmentální aspekty privatizace
Ve všech zemích V4 privatizační proces dosáhl značného pokroku. Podařilo se tak získat bohaté zkušenosti ohledně environmentálních aspektů procesu, které nyní mohou být účelně využity. Hlavní závěry diskuze jsou následující:
Základní důležitost má odpovídající hodnocení ekologického stavu podniku, který má být privatizován.
Environmentální zlepšení podniku musí být zohledněno prodávajícím před privatizací a kupujícím po privatizaci.
V zájmu optimálních příjmů státu musí být pečlivě zkalkulovány náklady na likvidaci starých ekologických škod.
Privatizační smlouvy musí obsahovat přesné závazky smluvních stran ve vztahu k životnímu prostředí, kde musí být jasně stanoveny sankce, poplatky a další závazky.
V počátečním stádiu privatizačního procesu musí být stanoveny právní a institucionální rámce v zájmu splnění ekologických závazků privatizace.
Ministři se shodují na tom, že přímé zahraniční investice jsou důležité. Environmentální aspekty musí být posíleny zvláště v případě velkých zahraničních investic. Tyto investice musí získat podporu, avšak tento proces musí zohlednit následující rámcovou proceduru:
hodnocení vlivů na životní prostředí
sladění regionálního rozvoje s územním plánováním
hodnocení z hlediska ochrany životního prostředí a přírody
Investice, které splní tyto požadavky, získají plnou podporu a budou pokládány za vzorové projekty.
Shrnutí národních zkušeností z vlivu privatizace na chráněné přírodní oblasti a hodnoty je předmětem společného zájmu.
Ministři životního prostředí České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky oceňují organizační zajištění třetího setkání ministrů životního prostředí zemí Višegrádské skupiny hostitelem panem Pálem Pepóem, ministrem životního prostředí Maďarské republiky.
Ministři životního prostředí vítají iniciativu pana Antoni Tokarczuka, ministra životního prostředí Polské republiky, hostit čtvrté setkání ministrů životního prostředí zemí Višegrádské skupiny.
Podepsáno v Budapešti 11. května 2000
Miloš Kužvart, v. r., ministr životního prostředí České republiky
Pál Pepó, v. r., ministr životního prostředí Maďarské republiky
Antoni Tokarczuk, v. r., ministr životního prostředí Polské republiky
László Miklós, v. r., ministr životního prostředí Slovenské republiky